Oxid Kiwičelý aneb Kw2O7 !

Únor 2012

Reklamy v televizi ...

8. února 2012 v 20:45 | Kiwi |  Názory a zamyšlení
Trošku obyčejné téma, leč stále aktuální... Bohužel. Snad nejvíc mi vadí ty reklamy, co mají vymývat mozky dětem. Samé rolničkové načinčané hudbičičky, hopsající zvířátka, přitroublí hlasatelé, napodobující dětský hlas, nebo barevné trdlující nápisy JUNIOR na lécích. Zrovna před chvílí jsem zahlédla reklamu na jakýsi Vibovit. Novinky, pastilky ve tvaru medvídků! Já jako malé dítě bych měla silnou averzi jíst cokoli, co připomíná medvídka(nebo vůbec jakékoli roztomilé zvířátko), i kdyby k tomu hrála hudba. Jenže děti se na to chytí. Slyší debilní hudbu, bude jim to připadat vtipné. Vidí barvičky, tak je to naláká, nevědí, kam se dřív podívat. Jsou tam zvířátka, jejich nejlepší kamarádi(to ovšem ještě nevědí, že je budou muset sníst).

Někdy, když televizáci nemají žádnou výplň do protstoru mezi programy, klidně tam narvou stejnou reklamu třikrát. A všechno tam musí svítit a pulzovat, nejlíp ty nápisy typu UŠETŘETE nebo ZDARMA. To sice vypadá lákavě, ovšem jen do té doby, než uvidíte to smetí na kraji obrazovky. Ano, drobné písmo. Tak se pak nakonec dozvíte, že jogurt Activia vám bude fungovat tak, jak slibují, jen v případě, že připojíte zdravou stravu(takže potom už ten jogurt ani nebudete potřebovat), nebo že ta nabídka, která vás čapla pod krkem a odmítla pustit, platí pouze pro zákazníky s premium účtem, a ještě v omezeném čase.

Schválně jsem strejdovi Googlovi dala přelouskat heslo "původ slova reklama" . A podívejte, co mi vyplivl: "...Původ slova reklama je v latinském reklamare (opakovaně křičet).To přesně označuje podobu prvních reklam, kdy trhovci hlasitě nabízeli a vychvalovali své zboží..."
Tak to vidíte. Opakovaně křičet. Vychvalovali zboží. To se děje dodnes. Reklamy na nás doslova křičí ze všech stran, vnucují nám svoje produkty a služby, které vychvalují až do nebes, jen aby trumfly konkurenci. Všichni přece dobře víme, že ta Activia by určitě ráda při porovnávání účinků dala do levého sloupečku název nějakého konkurenčního jogurtu, než jen "běžný jogurt". Ale neudělá to, protože ví(vlastně ne ví, ale vědí, proč vinit ten jogurt), že by si o nich všichni mysleli, že ostatní chtějí shodit a ebe vyzdvihnout. Tak by se stali neoblíbenými. Přitom porovnávat se už dnes smí, ale nikdo se neodváží. Všichni ovšem víme, jak to je...

1. 2. 2012

2. února 2012 v 18:53 | Kiwi |  Něco ze života
Včera jsem byla u zubaře... -.- Zubaře nesnáším, už jenom proto, že tam člověk musí půl hodiny čekat, potom mu akorát strčí do pusy nějaké hadičky, zrcátko, a je to hotovo. Aspoň u mojeho posledního zubaře to tak bylo, že v čekárně bylo nacpáno hrozně moc lidí. No nicméně mám teď zubaře nového, na Fügnerce v domě Lipová. Je to i docela nový dům, tak jsem si říkala, že snad ten zubař bude mladý, nevím proč. :D No ale mladý vážně byl. :D

Tak tedy když jsem tam byla včera, nikdo tam nebyl. Čekalo se přímo na chodbě před ordinací. Byla to taková užší chodbička. Naproti na stěně byla televize, běžely tam zprávy nebo tak něco. Potom proti mně byl na zdi obraz, takové barevné obličeje nahňácané jeden na druhý(že tohle slovo používám je ironií, jak se dočtete za chvíli). Vedle mě byl takový ten barel s vodou, jak zmáčknete páčku a teče buď horká nebo studená, kelímky u toho mají. Posadila jsem se na židli, a začala si číst. Byla jsem tam s mamkou, která šla přede mnou, protože má zkaženější zuby než já, tak by byla vyšší pravděpodobnost, že by jí něco vrtali. :D Hned jak zašla dovnitř, tak přišla paní s dcerkou. Blonďatá holčička, asi pět nebo šest let, s copánky a v černých šusťácích. Okamžitě se začala producírovat po chodbě, načež se zastavila u nástěnky. Tam byly takové ty fotky před a po, přičemž na prvních fotkách bývaly nechutné zkrvavené zuby z paradentózou. Ta holčička na to začala ukazovat, ksichtit se a dělat "fůůůj!" Stěží jsem se mohla sustředit na čtení. Mamka byla pořád ještě v ordinaci. Potom přešla holčička k tomu obrazu s obličeji a začala ukazovat: "Támhleta jseš ty," řekla k mamince. "Já jsem tadyhleta. A Zuzka je... tamta s těma červenejma!" Myslela patrně červené vlasy. Celé to vykřikovala a ještě u toho šišlala, takže si dovedete představit, jak to znělo. Občas jsem k nim zahlížela, pořád mě to rušilo od čtení. Holka se pak začal po mámě plazit a pak řekla: "Tam to bylo nahňácaný!" Slovo "nahňácaný" vyslovila tak, že až přehnaně artikulovala, aby si mohla užít zvuk toho slůvka. Super. -.-

Pak dala holka chvíli pokoj, ale měla jsem si myslet, že zase něco přijde. Vyvalila na mě oči, jako by mě teprve teď zaregistrovala, načež na mě namířila prstem a zašišlala: "A kdo je tamta holka?" Zašišlala to na celou chodbu. Maminka naštěstí měla tolik rozumu, že rychle dcerce strhla ruku dolů a rozzlobeně šeptala, že jsem nějaká slečna, co čeká na prohlídku, a že je neslušné na někoho ukazovat prstem. Aspoň že se stará. Maminka po chvíli odešla na WC, to už jsem si myslela, že holka bude provokovat, to už bych jí vážně něco řekla. Ale kupodivu jenom seděla, žmoulala máminu kabelku a zahlížela na mě. Tak drzá, aby mluvila, zas nebyla. Je vidět, že aspoň někde budím respekt. :D Posledním výstupem bylo, když se mamina zase vrátila z toalety(to už slečince asi zase otrnulo), že si holka stoupla doprostřed chodby, rozkročila nohy a prsty si dala za hlavu jako rohy. Ještě se kousla do spodního rtu, takže jí byly vidět zuby. Takhle stála a já z ní měla prdel. :D Na máminu otázku, co je, řekla: "Kuálíšek." Pak se konečně vrátila moje mamka, takže já byla vysvobozena. Zase jsem si oživila, jak chutnají gumové rukavice, a potom jsme šly domů. Vehementně jsem si mamce postěžovala, mamka to omluvila slovy: "Nojo, vždyť je ještě malá." Malá? Já v tomhle věku jsem sice kecala o všem možném, ale nikdy ne tak, že by to slyšeli všichni v okruhu pěti metrů, a ani jsem neměla potřebu se producírovat před lidmi, ani na ně ukazovat prstem. Ta dnešní mládež, je čím dál drzejší... :D